O nás

 

Všechno to začalo jedním článkem o včelách publikovaným v časopise RESPEKT někdy na začátku roku 2008. Tehdy jsme ještě všichni bydleli v naší rodné Praze. Zmíněný článek pojednával o masivních úhynech včelstev způsobených zejména parazitem Varroa destructor a celkovém úbytku včel jak v rámci Evropy, tak i v ČR. Po jeho přečtení v nás zůstalo přesvědčení, že jednou, až budeme bydlet na venkově, musíme chovat včely.

 

Dalším mezníkem bylo osudové setkání s včelařem, které však proběhlo při příležitosti nemající s včelařením zhola nic společného. Honza Holmer nás oslovil při čekání na Vojtu na jeho lezeckém kroužku na Palmovce s tím, jestli si s ním při tom čekání na Vojtu nechceme taky zalézt. Naše, dnes již několikaleté přátelství, pak pro nás nepřineslo jen seznámení s lezením po skalách, ale paradoxně nám přineslo i první informace o včelaření samotném. Honza, jako léta včelařící nadšenec, si vetkl jako jeden z životních úkolů přesvědčit k včelaření někoho dalšího – mladšího. Byli jsme snadná oběť. Zůstavalo však stále u původního rozhodnutí, tedy když včelařit, tak na venkově.

 

Život nás pak, za ne zcela příjemných okolností, postrčil a dnes jsme tady. Lužické hory, Kněžice č. p. 74 – venkov na vlastní kůži.

 

 

A to je již začátek našeho včelaření. Přesně v intencích našeho původního rozhodnutí bylo načase zahájit historii naší rodinné včelí farmy K74. Po nastudování základních informací z literatury a za výrazné podpory zkušeného Honzy jsme nakoupili první tři úly. Byly to celodřevěné, palubkové, zateplené, jeden nástavek na 11 rámků s nejrozšířenější rámkovou mírou zde v Čechách 39 x 24 cm. První včelstva jsme zakoupili na konci léta již tedy po včelařské sezóně, nakrmená, připravená na zimu. Kupovali jsme je od již postaršího místního včelaře, který chtěl s včelařením, kvůli svému stáří a zdravotnímu stavu, postupně končit. Ještě v průběhu konce léta došlo u jednoho včelstva k tzv. loupeži při níž byla zabita matka tohoto včelstva a my tak byli nuceni dvě včelstva spojit a zimovat tak již pouhá dvě. Tedy ještě v první sezóně škola života.

 

Jak mne upozornil kamarád Honza Holmer, v nejstarší knize, kterou mám od něho k dispozici ke studiu o včelách (Ing. Jiří Savvil a kol., O včelách a včelaření, Milotice nad Bečvou, 1947) se píše následující poučka o činnostech včelaře v zimě: „…jinak se oddává včelař, zvláště mladý, zimnímu snění.“ A přesně to jsme první zimu činili.


Letos jsme však již zimovali 18 silných včelstev a doufáme v bohatou medovou snůšku. Na příští rok jsme nakoupili a připravili dalších 22 úlů, pro ně zajistili ideální umístění pod lesem a tak věříme, že na podzim budeme mít připraveno k zazimování  pěkných 40 kmenových včelstev. Hrdé pojmenování včelí farma tak bude alespoň částečně a prvotně naplněno.

 

A protože jsme byli lačni zkušeností s chovem i jiných hospodářských zvířat (která se dají na rozdíl od včel i pohladit), postupně jsme si pořídili ještě: kozu, slepice, králíky, holuby, koně, ovce, perličky, kočky, psa. Chystáme se na bizony, čmeláky, ježky. Také vzhledem k tomu, že jsme široko-daleko jedinými hospodáři, stahují se k nám pro nás i neoblíbená divoká a hladová zvířata jako lišky, kuny, jestřáb, krysa a komáři.

 

O zážitcích s nimi všemi se vás pokusíme občas informovat a možná i pobavit na našem blogu.